Používáním tohoto webu souhlasíte s využíváním cookies na těchto stránkách. Více informací ZDE. Rozumím

Petra Kropáčová fotí příběhy

Nejde o to, nač se díváš, ale co vidíš, je oblíbený citát fotografky Petry Kropáčové. Sama vidí emoce, pocity, energii.

„Nejradši fotím lidi, věk není důležitý od malých drobečků po nejstarší generaci. Ráda se soustřeďuji na pocitové fotky. Aby bylo poznat, v jakém rozpoložení, pohnutí se nacházela osoba na snímku. Zkrátka aby fotka měla příběh. Odměnou mi jsou odezvy focených osob, na ně se vždy moc těším,“ svěřuje se Petra Kropáčová. Jak říká, na fotografii ji baví, že dokáže zastavit jeden jediný neopakovatelný okamžik navěky.

Jako školačka chtěla být zpěvačkou, herečkou, modelkou, jako studentka filozofkou. Vyzkoušela si, jaké je být bankovní úřednicí. Vdala se, porodila syna a dceru, začala podnikat.  Náhle byl se vším konec. „Prošla jsem si životní krizí. Focení pro mě znamenalo únik z reality k fantazii a kreativitě,“ říká Petra Kropáčová.

Teprve před třemi lety přestala pořizovat snímky do soukromého archivu a začala fotografovat profesionálně. „Focení mě vždy bavilo, ale nikdy mě nenapadlo, že bych se jím mohla živit. Splnila jsem si sen. Děti mám velké, dceři bude čtrnáct a synovi šestnáct let, nejsem vdaná a mám čas na seberealizaci. Z koníčku se mi stalo povolání. Člověk by si měl jít za tím, co touží dělat, co ho baví a naplňuje, pozdě není ani ve čtyřiceti,“ inspiruje mnohé Petra Kropáčová. Svou práci chce stále vykonávat se stejným nadšením. „Pevná ruka, ostrý zrak a hlava plná nápadů, to jsou mé dlouhodobé cíle,“ svěřuje se.

Ze známých osobností fotila například Kamilu Nývltovou, Sabinu Rojkovou, Sáru Sandevu, Lucii Šteflovou, Zdeňka Podhůrského, Andreu Vránovou Kloboučkovou, Annu Kadeřávkovou, Vladimíra Hrona, aktuálně i Nikol Kouklovou. A také modelky agentury Fashion Models, se kterou úzce spolupracuje. Dílka vznikají převážně v ústeckém ateliéru. Ale za prací dojíždí v rámci celé České republiky.

„Co fotka, to příběh,“ říká Petra Kropáčová a se zaujetím ukazuje portréty, některé jsou černobílé. „Miluji černobílé fotky. Jsou nadčasové. Nemusí na nich být vyloženě jen odstíny černé a bílé, i s takovou fotkou se dá vyhrát, ale zákazníci preferují spíše barevné snímky,“ konstatuje.

Stěny ateliéru zdobí portréty na plátnech. Ukazuje třeba portrét své dcery, která má ale jiné ambice než matka. „Syn mi občas pomáhá, ale bere to spíš jako nucenou brigádu. Má perfektní vnímání světelného prostředí. Byla bych ráda, kdyby alespoň jedno mé dítě našlo zálibu ve fotografování,“ přiznává.

Inspirativní jsou pro ni například kolegové Jan Tůma a Lukáš Dvořák. „Lidsky obdivuji cestu Honzy Tůmy, vypracoval se svojí pílí, krok za krokem, dostal se mezi naše top fotografy a zůstal svůj. Obrovský talent je podle mě Lukáš Dvořák, který fotí pro přední české i zahraniční časopisy,“ vyjmenovává Petra Kropáčová.

Každé focení je pro ni přínosem, novou zkušeností, novým setkáním. Baví ji, že prostřednictvím snímků ztvárňuje svoji fantazii, kus sebe.

Více najdete na její fanouškovské stránce FB Foto Petra Kropáčová nebo na webu fotopetra.cz

Karen Ronová